O colecție interesantă de dinozauri, figurine umane și non-umane din Mexic

1 28. 10. 2017
A 6-a conferință internațională de exopolitică, istorie și spiritualitate

Máme být přesvědčeni, že dinosauři na Zemi vymřeli dlouhou dobu předtím, než se zde objevil člověk. Bylo tomu tak ale doopravdy?

Příběh nalezených sošek, ohledně kterých se dodnes vedou spory, se začal odvíjet v červenci roku 1944.

Waldemar Julsrud byl obchodníkem, který pocházel z Brém a odešel z Německa do Mexika. Zemi vystěhování si vybral i s přihlédnutím ke svému koníčku a vášni, archeologii. Zabýval se civilizacemi Toltéků, Aztéků, Mayů a Purpéchů (Tarasků) a velkým dílem přispěl k objevení kultury Chupícuaro, která existovala zhruba od 600 let př.n.l do 250 let n.l. a svůj název dostala podle místa prvních vykopávek (160 km severozápadně od Ciudad de México), které začaly roku 1923. Spoluobjevitelem byl Julsrudův přítel, kněz Fray Jose Marie Martinez. Původně měli za to, že se jedná o nálezy tarasské kultury.

Acambaro

O 21 let později, v roce 1944, si Julsrud vyjel na koni do končin poblíž města Acámbaro, vzdáleného od Chupícuara 13 kilometrů. Při své vyjížďce si všiml otesaných kamenů a fragmentů keramiky, které vystupovaly z půdy. Nález jej okamžitě zaujal a najal místního rolníka Odilona Tinajera, aby začal případné artefakty vyprošťovat ze země. Platil mu pouze za celé předměty, nikoliv za jejich úlomky.

V průběhu následujících let bylo nalezeno 33 000 – 37 000 různorodých objektů. Julsrud je všechny ukládal ve svém domě a ke konci jeho života (1964) zabíraly již údajně 12 místností Po Julsrudově smrti začaly být rozprodávány, takže celkový objem jeho sbírky neznáme. A teprve v roce 2000 bylo otevřeno jeho muzeum v Acámbaro; v domě, kde žil.

Jedná se o sošky lidí, které mají rysy různých ras a národů. Jsou tu zastoupeny mongoloidní, negroidní i europoidní rasy, najdeme zde i polynéský typ a další. Ve sbírce jsou i artefakty, které připomínají víka staroegyptských sarkofágů faraónů, Celek je jakousi směsicí kultur, národů, bytostí a časových období. Kolekce obsahuje kromě hliněných sošek i kamenné artefakty z nefritu a obsidiánu. Mezi tímto množstvím nalezených artefaktů jsou také vyobrazení bytostí, které jsou humanoidní, ale úplně lidsky nevypadají, a zhruba 2 600 dinosaurů. Dinosaurů, kteří vymřeli, anebo měli vymřít před 66 miliony lety.

Oficiální reakce

Tyto nálezy vyvolaly ve vědeckém světě velké znepokojení a celá záležitost byla nakonec uložena k ledu. Archeologové odmítali převzít výzkum a současně vznášeli námitky ohledně neprofesionálního přístupu. A zde se dostáváme k problému datace.

Původní datace pomocí termoluminiscenční metody určila, že předměty pochází z doby 2 500 let př.n.l. (některé prameny uvádí 4 500 př.n.l.). Proti dataci se zvedla bouře oficiální nevole a později byly provedeny nové analýzy, které označily objekty jako novodobé falzifikáty, vyrobené začátkem 20. století, kolem roku 1930. Podle dostupných zdrojů má ale termoluminiscenční metoda odchylku maximálně 10%, tolik Wikipedie, jiné zdroje uvádí, chybu v rozmezí 3%. Hlavním argumentem vědců bylo, že při použití této metody byla ve výpočtu zadána teplota vypálení výrobků, která neodpovídala možnostem dané doby. Nicméně společně s keramikou byly nalezeny i artefakty z kamene, které podléhají erozi, a ta na nich byla zřetelně znatelná

Sbírka

Nejpočetněji jsou ve sbírce zastoupeny sošky z různých druhů hlíny, vymodelované ručně a vypálené na otevřeném ohni. Další skupinou jsou kamenné plastiky a třetí je keramika. V celém tom obrovském množství se nenachází dvě sošky, které by byly stejné nebo podobné. Jejich rozměry se pohybují v rozmezí několika desítek centimetrů až do výšky 1 metru a délky 1,5 m. V kolekci najdeme i hudební nástroje a masky.

Sám Waldemar Julsrud byl toho názoru, že celý soubor artefaktů byl kdysi přivezen z bájné Atlantidy a Aztékové jej uložili a opatrovali v Tenochtitlánu. Po příchodu Španělů Aztékové celou sbírku ukryli a díky zničení své kultury a přervání kontinuity na skrýš zapomněli.

Mnoho sošek zobrazuje nám neznámé druhy živočichů, mezi nimi jsou i takové, které nám připomínají bájné draky z legend a pohádek. Můžeme zde uvidět obyčejného koně, šavlozubého tygra i obrovského mravence. Je tu ještě jedna zvláštnost – šestiprstí. Například opice, a nejedná se o chybu, jak na rukou, tak i na nohou má šest prstů. Dokonce tu najdeme i šestiprsté dinosaury. Figurky působí dojmem, že pochází od různých tvůrců s různou úrovní a možností zpracování. Kromě toho je převážná část zachycena v pohybu, jako by byli „snímáni naživo“.

Společně s artefakty bylo nalezeno i několik lidských lebek, kostra mamuta a zuby koně z doby ledové.

Dinosauři překvapují svou různorodostí. Mezi nimi se nachází nám velmi dobře známé druhy, jako je brachiosaurus, iguanodon, tyranosaurus rex, pteranodon, ankylosaurus nebo plesiosaurus a mnoho dalších. Najdeme tam ale také nemálo sošek, které vědci zařadit neumí – například okřídlené ještěry-draky. Zřejmě nejvíce překvapující jsou plastiky, které zobrazují člověka společně s dinosaury různých druhů a přivádí nás k zamyšlení, zda se lidé a dinosauři „znali osobně“. Přičemž toto soužití se odehrávalo v celém spektru vztahů; od boje až po možné ochočení dinosaurů člověkem.

A co je možná více než zajímavé, najdeme tam i zobrazení reptilodního tvora, který připomíná sumerské sošky, je ale tříprstý a prsty jsou v poměru k dlani velmi dlouhé. Dítě, které drží v náručí, vypadá lidsky a nejeví známky strachu.

reptiloid s dítětem

V menším množství jsou v kolekci Julsruda zastoupeni vymřelí savci – americký velbloud (jeho dnešními potomky je lama a vikuňa), kůň z doby ledové – Hipparion, obrovské opice z období pleistocénu a další.

A právě přítomnost dinosaurů ve sbírce Julsruda byla důvodem jeho diskreditace a zamlčování jeho nálezů. Což je naprosto pochopitelné, protože fakt současné existence lidí a dinosaurů by nejenom popřel a vyvrátil lineární proces biologické evoluce na Zemi, ale je i v přímém protikladu se současným světonázorem.

Waldemar Julsrud se snažil od samého začátku svých vykopávek oslovit vědeckou veřejnost. Ale již v prvních letech se setkal s naprostým odmítáním. Ani jeho publikace, kterou vydal na vlastní náklady v roce 1947, neměla v akademickém světě žádnou odezvu.

Statusul curent

Do dnešního dne není vyjasněné, kým mohly být všechny ty figurky vyrobeny a střídavě se vedou spory a nastupuje mlčení. Celá záležitost velmi připomíná příběh kamenů z Icy, jedná se o podobnost čistě náhodnou?

Je nám předkládána verze, že chudý kameník, případně vykradač hrobů (Tinajero), najatý chamtivým obchodníkem (Julsrud) s temnou minulostí se chtěli obohatit na soškách, které se „vysypaly“ jako z rohu hojnosti z jedné z vyvýšenin, El Toro. Verzí příběhu je nemálo a ve většině z nich hrají oba dva protagonisté negativní roli.

Po zveřejnění nálezů se dostala vědecká společnost do nezáviděníhodné situace. Uznání by znamenalo popření Darwinovy teorie, která je posvátným středobodem lidské historie a vývoje, a tak bylo veřejnosti vysvětleno, že nálezce zřejmě vyrobil figurky sám. Jedním z nejvíce zaangažovaných vědců v této záležitosti byl americký historik Charles Hapgood.

Archeologové se snažili (dodnes se snaží) celý příběh , a hlavně sbírku, označit jako nevěrohodný, proti nim se postavili někteří z tehdejších novinářů a nebyli sami, například starosta Acámbara, Juan Carranza, veřejně potvrdil, že v širokém okolí není nikdo, kdo by se podobnou výrobou zabýval. A existují doklady, že se v těchto místech v posledních sto letech keramika nevyráběla.

Celý příběh je k nejméně k zamyšlení, a tady znovu připomínáme Moudré kameny z Icy...

 

Odkazy na další fotografie:

https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Muzeo_Julsrud

https://web.archive.org/web/20071214154559/http://www.acambaro.gob.mx/cultura/julsrud.htm

http://www.bible.ca/tracks/tracks-acambaro-dinos.htm

http://lah.ru/expedition/mexico2009/mex09-museum.htm

 

video:

Articole similare